Sdílení osobní víry v nás často vyvolává obavy z nepochopení či posměchu. Mnozí se domnívají, že k předání evangelia potřebují bezchybné argumenty a hluboké teologické znalosti. Biblický příběh o uzdraveném slepci nám však ukazuje, že tím nejmocnějším nástrojem je naše vlastní, prosté svědectví o tom, co Bůh v našem životě učinil. Jak můžeme překonat strach z lidských reakcí a najít odvahu předat štafetu dobré zprávy dál?
Jak můžeme prakticky projevovat Boží lásku lidem kolem nás – v přátelstvích, běžných setkáních i vůči úplně neznámým lidem? Podíváme se na to, proč jsou skutky služby důležité, jak můžeme pomáhat i bez zvláštních schopností a proč někdy stačí věnovat druhému svůj čas a úsilí. Zároveň se zamyslíme nad tím, jak sloužit druhým s otevřeným...
Jakými způsoby můžeme sdílet evangelium? Mohu být sám sebou? Co když nejsem evangelista?
Přestat spoléhat na vlastní síly a bezhlavě se vrhat do akce. Místo toho čekat na Ducha svatého a nechat se naplnit Jeho mocí, která mění naše vlastní srdce i svět kolem nás. Pak v Jeho síle a pod Jeho vedením vykročit.
Je rozdíl mezi tím, když uvěříme v Krista a Duch boží v nás přebývá a mezi tím, když jsme naplněni Duchem a jsme naplněn "mocí z výsosti". Dary ducha jsou nástroje pro růst Božího království a pro zvěstování evangelia.
